Fáze syndromu vyhoření

V pomáhající profesi nelze žádnou fázi syndromu vyhoření nemít.

  1. Nadšení

Syndrom nadšených začátečníků – opouští své koníčky a osobní zájmy. Člověk „hoří“ pro svou práci, investuje maximum energie. Nejvíce ohrožení lidé ve věku  16 – 28 let

  • Stagnace

Počáteční nadšení uvadá. Pracovník narazil na své hranice, uvědomil si svá omezení. Vnímá, že jeho práce by neměla ovlivňovat jeho partnerský a rodičovský život. Vyvažuje profesní a osobní stránku.

  • Frustrace

Přichází otázky po smyslu a efektivitě práce. Setkává se s byrokratickými omezeními, nespolupracujícími klienty. Zažívá spory na pracovišti. Zlobí se na systém, na nadřízené. Objevují se tělesné symptomy.

  • Apatie

Po dlouhodobé fázi frustrace. Delší dobu žije v podmínkách, které mu nevyhovují, ale nemůže s nimi nic dělat. Objevují se pocity beznaděje a nakonec přijde nutnost emočně se tzv. „oddělit“. Klienty již nenazývá jménem, ale pouze diagnózou. Dehumanizuje. Jednání s nimi ho obtěžuje. Zkracuje kontakt. Neudržuje oční kontakt.  Otáčí se přední částí těla směrem od klienta např. hledí do počítače.

Pokud cestuje domů hromadnou dopravou, sedá si na místa, kde si k němu nemůže nikdo přisednout.  Odmítá přesčasy. Je vyčerpaný z nepřiměřeného tlaku. Depersonalizace. Nevidí v sobě dostatečnou hodnotu.

  • Intervence

Začne o sebe pečovat. Podnikne intervenční kroky. Vezme si delší dovolenou v kuse. Nejkratší doporučená doba je 14 dnů v kuse. Navštíví psychologa. Najde si zdroje. Obrátí se o radu. Najde si relaxační techniky. Cvičení. Začne pracovat na posílení vlastní sebe hodnoty. Vzdělávání.

( Popis dle Eldwische a Brodského)